close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Vždycky to nějak dopadne..

Tréma

10. října 2007 v 16:09 | A.F. |  (ne)tvorba
Jeden článek, přibližně 3 roky starej. Sepsanej po návratu z moderování akademie.

Jistě máme všichni na paměti naši (včerejší), letošní, školní, vánoční..a ještě všelijakou akademii! Jistě všichni moc dobře víme, kdo v této akademii účinkoval, kdo se tam jistě dobře předvedl..a také…kdo ji MODEROVAL!!!
Musím říci, že jak jsem se na tuto akci ze začátku těšila, tak postupně mé těšení čím dál tím víc sláblo a přecházelo ve velmi nesympatickou trému, která zase čím dál tím víc sílila!
Hned po prvním, mimochodem mnou pokaženém, vstupu mi na mém "sebevědomí"(?!) rozhodně nepřidalo ani naše "zamotání" do opony. Ne a ne nalézt tu blbou díru..sakra! Lidé tleskají a smějí se..mně se pomalu z očí samovolně(a proti vlastní vůli)uvolňují slzy..Nakonec jsem za nejlepší východisko z této situace považovala odejití úplným koncem! No, a to je teprve začátek!!! Takhle bych mohla popsat každou (trapnou) situaci..Po příchodu domů mi má sestra dala přečíst jeden příběh, který bych mohla téměř ztotožnit s tím svým.
Jsem si jist, že každý z nás minimálně jednou v životě kritizoval moderátora v televizi, či na jakékoli jiné akci, ať už za to, jak příšerně mluví, nebo že stojí jako přibitý k zemi a podobně. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mezi tuto skupinu lidí nepatřím. Možná by bylo lepší říct "nepatřil", protože po koncertě amerického orchestru …, který jsem měl tu čest uvádět jsem se na moderování začal dívat úplně jinak… Naše příprava byla precizní. Text, který jsme přednášeli, jsem uměl dokonale zpaměti a deska s papírem mi sloužila pouze jako záchrana, kdybych náhodou pochybil. Ovšem nebyla to moje paměť, která mi vypověděla službu, právě naopak, přibila jedna nečekaná věc-TRÉMA!
Tréma je něco, co člověk nečeká a co přijde i ve chvíli, když si myslí, že se mu vyhýbá velkým obloukem. Třesoucí se ruce, podlamující se kolena, hlas, který skáče nahoru a dolů a není možné ho zkrotit. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, jak se mám uklidnit. V ten moment jsem poznal, jaké je to být moderátorem. Stát před neznámými lidmi, ozářen světlem reflektoru, kvůli kterému ani pořádně není možné vidět tváře sedící v hledišti. Přestože bych těchto mých 5 minut života označil za jedno velké fiasko, je třeba říct, že mi tato zkušenost mnohé dala. Člověku se může lecjaká věc zdát snadná, ale teprve na vlastní kůži může poznat, co to všechno obnáší. Stejně tak vím, že nemůžu čekat, že poprvé bude všechno perfektní. A nakonec jsem se naučil, že je vždy důležité mít u sebe přátele, kteří Vás ujistí, že vypadáte skvěle, i když máte na sobě naprosto nevkusné oblečení, kteří obdivují Vás zpěv, i když byl příšerně falešný a pochválí Vaše moderování, přestože jako oni, tak i Vy víte, že přes Váš chvějící se hlas nebylo skoro rozumět tomu, co říkáte.
Říká se, upřímnost nade vše, že? Já sama nemám ráda přetvařování, lhaní atp. a že pravý přítel by Vám vždy měl říct pravdu, ať je jakákoli! Ale…musíte uznat, že v určitých situacích tu upřímnost až tak nepotřebujete! Když po dalším pokaženém výstupu "zalízáte"KONEČNĚ do šatny a nějaké tři osoby, co jistě vůbec netuší, jaké to je, Vám řeknou "Co blbneš?!" , "Vzpamatuj se" nebo "Pěkně to kazíš"...to opravdu moc nepřidá..Pak už zase nejde nic dělat proti vytrysknutí moře slz..A přesně v tuhle chvíli potřebujete někoho, kdo Vám řekne právě ta slova, že je to dobrý, ať si z toho nic neděláme atp. (nejen) ty PŘÁTELE! Tímto bych chtěla poděkovat Všem kantorům a některým účastníkům, kteří mi dali právě to, co jsem potřebovala. Zejména pak paní zástupkyni Králové, která pro mě našla ta nejvhodnější slova.
Nyní je to přesně 5 hodin, co jsme konečně řekli "nashledanou" a já se pořád třesu..
Asi po třetí se dívám na video, na kterém "se vidím"..a vedle sebe vidím kluka, který je naprosto ve stejné situaci jako já, ve stejném věku i se stejnými zkušenostmi…jakto, že on ji nemá?? Jakto, že on to nekazí? Jakto, že všechny mé výpadky suverénně doplňuje? Má, určitě ji má..musí ji mít..ale..Jak je tedy možné, že působí tak klidně? Víte, to asi ví jen on, asi se ho zeptám a příště to udělám stejněJ Ne, nejde to, tréma je prostě něco, na co se nemůžete připravit, a co Vás může potkat kdykoli, kdekoli a v jakékoli situaci. Co bych řekla závěrem? Proč to vlastně píšu? Nevím. Když mi loni říkaly holky, které akademii moderovaly, jaké to je, asi jsem si to nedokázala představit, jistě, věděla jsem, že to nebude úplně banální. Ale myslela jsem, že to zvládnu, že to bude v pořádku atd. Ne, že bych budoucí moderátory nějak chtěla odrazovat od jejich "činu", ale chtěla bych je upozornit ŽE TO FAKT NENÍ SRANDA! Ještě bych dodala, že ačkoli v první chvíli jsem chtěla, aby k této situaci nikdy nemuselo dojít, abych tam prostě nebyla. JSEM RÁDA! Fakt ráda, protože mi to hodně dalo..strašně moc. To si ale nikdo z Vás nedokáže představit…Toť vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bloodkrev bloodkrev | Web | 10. února 2008 v 18:47 | Reagovat

Ahojky, moc se mi líbí jak tady píšeš o trémě, máš to tu hezký, nechceš spřátelit?

2 Lenka Lenka | 11. března 2008 v 17:28 | Reagovat

Hledám nějaké možnosti jak se zbavit trémy? Nevíte o něčem? Když jsem nervózní začkou se mi klepat docela klepat ruce. Kdyžtak písni na mail rysova27@seznam.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama