V pátek 12.10. jsme se s mou sestrou a kamarádkou vydaly za hranice za poznáním zvyků a podoby stužkování resp. stužkovacího plesu na Slovensku. Datum jsem uvedla schválně. Kde jsem se pochlubila s tím, že jedu na "maturiťák" divili se, že tak brzo. První odlišnost od těch českých, které jsou zpravidla až po Novém roce.
Po příjezdu do Trenčína si nás naši slovenští kamarádi přišli vyzvednout na nádraží a po malé exkurzi části tohoto malebného městečka nás odvedli do Domu Armády, místa konání. Zde jsme dostaly vlastní šatnu, kde jsme se mohly náležitě připravit na večerní "show".
Oficiální začátek byl stanoven na šestou hodinu večerní. Byly jsme usazeny dle zasedacího pořádku ke svým jmenovkám..ano, jmenovkám. V česku byste, alespoň tak, jak znám velkolepé ceremonie v našem městě já, horko těžko hledali mezi stovkami, někdy i tisícovkou lidí místo k sednutí, natož tak jmenovku. Na Slovensku však na ples nezvete celou rodinu včetně prababičky a vzdáleného bratrance, všechny spoluhráče z fotbalového týmu, kamarády a bývalé spolužáky…na Slovensku má babička smůlu. Každý student si k sobě "bere" rodiče a jednoho, dva nejlepší kamarády či partnery, aby potom měli s kým tancovat. I tak pro ně ples rozhodně není nějak výdělečnou akcí. Vy, jakožto čestný host neutratíte na plese (a za ples, když nepočítám dopravu) ani korunu. A to ani českou, ani slovenskou. Všechno hradí studenti sami.
Lehce po šesté hodině se v sále ztemnělo a přišla klasická prezentace fotek, po níž přicházeli ve vší kráse se svíčkami samotní studenti a řadili se na pódiu. Na závěr (už za světla) byli přizváni ředitel, třídní profesorka a zástupce, kteří se zhostili projevů a posléze křtu stužek. (Do poháru se šampaňským namočí smrkovou větvičku, kterou stužky přišpendlené na podušce - polštáři pocákají). Ani samotné stužky nejsou takové, jak je známe od nás. Zelenou mašličku se jménem pak obdržel po přečtení svého jména každý ze sedmadvaceti studentů z oboru Letecký technik. (Zelená barva stužek je na Slovensku zvykem u všech tříd. Zelená je symbol mládí, zdraví a síly, kterou každý maturant potřebuje). Po zazpívání Gaudeamus Igitur (i přes texty vytištěné na papírku to zrovna sborově neznělo) jsme se otočili od pódia směrem ke stolu, abychom se mohli "pustit" do večeře, která je tradiční součástí plesu našich sousedů. Podávala se zeleninová polévka s trochou nudlí a smažený řízek se sýrem a šunkou uvnitř, rýží a opékanými brambory.
Po naplnění žaludků jsme mohli příjemně relaxovat či žasnout nad výkonem slovenské zpěvačky Natálie, kamarádky těchto studentů, ale dost možná také nově vycházející hvězdy. Při písni Spomal od Pehy či českého Mostu přes minulost se mi chvílemi tajil dech a při zjištění, že je jí teprve šestnáct let, bych se nedivila, že o ní ještě uslyšíme. Vidět a zasmát jsme se mohli ještě u scének, které si naši mechanici nacvičili..nebo spíš měli nacvičit. Chvílemi jsem si připadala jako na školní besídce, ale i tak jsem koutky párkrát zvedla. Jinak se jedlo a pilo, co hrdlo ráčilo. Stoly překypovaly domácím cukrovím, slanými pochutinami, vínem, fernetem a slivovicí. Taky neustále chodila obsluha, jestli nám něco nechybí, nebo nechceme třeba kafe či čaj. Ze začátku jsem trochu postrádala bar, nemůžete tu nikoho na nic pozvat, ani nikdo Vás. Za chvíli jsem si ale zvykla a postačilo mi přizvání ke stolu a vůbec nevadilo, že je tam jiná jmenovka:-)
O půlnoci došlo na ještě jednu tradici, tzv. rozbíjení džbánu. Všichni ze třídy se sešli na pódiu a naplnili velký keramický džbán šampaňským. Kapela jim z pod pódia zahrála jejich oblíbenou písničku, během které džbán koloval. Až v něm nic nezbylo, třídní profesorka s ním mrskla o zem a studenti se na něj vrhli a každý si vzal jeden střep na památku a pro štěstí nejen u maturity.
Kapela hrála až do čtvrté hodiny ranní a Slováci tančili jak moderní, mašinku či slepičí tanec tak polku, valčík a naučili nás i čardáš. Akci hodnotím velice kladně a už teď se naši slovenští kamarádi těší na můj stužkovací ples.
rozbijanie dzbanu nie je tak uplne tradicia vsade na slovensku, my sme ziadny dzban nerozbijali. my sme mali polnocne prekvapenie - taky miniprogram v 24,00.