Víš, už nebrečíš…
pro to, že jsi na světě.
Víš, už nebrečíš…
pro to, že ti sebrali bábovičky.
Na písek.
Už nebrečíš
pro to, že jsi dostala černej puntík.
Ani pro pětku.
Víš, už nebrečíš
pro to, že dneska se s tebou parta nebaví.
Že tě nevzali na chatu, ani nevíš proč.
Víš, už nebrečíš…
pro to, že ti nezavolal
tvůj kluk.
Zase.
Víš, už nebrečíš
pro to, že tě nevzali na školu.
Už nebrečíš pro války.
Pro to, jak si lidi ubližují.
Došlo ti, že ostatní nezměníš.
Už to víš.
Ale měníš sebe,
a lidi kolem tebe.
Víš, už nebrečíš
pro to, že tě nechce.
Už nebrečíš pro to,
že tě podvádí.
Už víš,
že to nespravíš.
Víš, už nebrečíš
pro tohle všechno.
Protože si zjistila,
že plakat pro tohle
se nehodí.
Víš, už nebrečíš...
pro to, že tu za rok nebudeš...
Na pláč není čas,
život si chceš užívat.
Dokud v něm jsi.
Víš, vím, že jsi mě to naučila.
Neplakat pro věci, který za to nestojí.
A netrápit se nimi.
Jenže, až odejdeš,
nejspíš budu plakat.
Potom to bude na místě,
nebo ne?