Je to dlouhý:)
We are the champions, again
Uplynul další rok a "starosta" tu byl opět. Jako každoročně se "k nám" sjela spousta ženských týmů, aby si zahrály o Putovní pohár starosty obce Citov v malé kopané žen. Teda spousta..z původních 15ti nahlášených nás nakonec v sobotu ráno zbylo jen 9. Týmy se postupně zase odhlašovaly z důvodu nemoci, zranění, dovolených..blabla. Zkrátka se bály, že je porazíme:D Milo Olomouc se ani nenamáhalo omluvit a zkrátka se nedostavilo, tudíž v druhé skupině (byly po 5) najednou vznikaly mezery, které se nikdo neráčil řešit. Naštěstí došlo světlo Venského svatozáře a ochoty i k nám a z jeho původního jednoho, silného týmu (námi zvaného "dánského výběru") se uráčil udělat dvě. Správně tak, jak měly původně být. (a to Alky-bývalé Kozy a jeho slavnej Přerov). My se sešly v ne moc hojném počtu (Kača, Míša, Gabča, Erča, Andrejka, Romča, Peťula, Cozcka a vypůjčily jsme si naši bývalou hráčku Karču z Viktorek, které na turnaji nehrály) ostatní (Simča Nuc.-dovolená, Simča Vych.-těsně po konci nemoce, Janča - v práci (pravděpodobně), Marťa - anglie, Verča - už měsíc má cosi s nohou:D)..nicméně ani to, že nám chyběla Marťa nám nezabránilo vyhrát.:)
Začaly jsme prvním zápasem s Přerovem, který přes pěknou hru, kterou jsme předváděly skončil bezgólovou remízou (0:0) a my si odnášely bod. Taky skončil "mnou". Zase se nějak přestalo líbit srdíčku na jeho místě a chtělo vyskočit. Nebylo mi zrovna do smíchu, ale po půl hodině zjistilo, že dneska ho ven ještě nepustím a začalo bít zase normálně;) Každopádně jsem si myslela, že tentokrát to byl dost možná poslední zápas, a že jestli fakt, tak byl hodně dobrej! A u toho sem si nadávala jestli mi to ku*va stojí za to. Říkám Benjimu: Honzi, mě asi za chvilu bude zase dobře a budu strašně chtět jít hrát, nedávej mě tam! Minutu, maximálně dvě. ..A on mě poslechl. Mrzelo mě to, chtěla jsem hrát víc..ale tentokrát jsem se fakt už bála. Vždycky jsem tam na pár minutek vletěla, udělala peklo a zase šla..:D haha..
2. zápas nás čekaly Lolly pops Brodek. Snad trošku odpočinku. Když jsme dostaly dost nechutnej, haluzovej gól. Hold, Peťula rány chytá, před loby z půlky hřiště si raději klekne a nechá se míčem přeskočit. Nevadí:) Aspoň nějaký drama. 2:1 výhra;)
3. zápas..celkem stejný průběh, celkem stejný blbý gól,celkem stejný výsledek..a celkem stená výhra:)
Čekal nás poslední zápas ve skupině a to s Šumperkem, tak se tak nějak divám na tabulku..a je tam že Přerov má dvě remízy, výhru a čeká je zápas s Lolly Pops - to jsem předpokládala další výhru. (nakonec správně). My měly zatím dvě výhry a remízu že. Takže řikám, vyhrajem a postupujem z prvního místa. Nechtěly jsme prostě hrát s Alkama. Nad Šumperkem jsme nakonec po dramatickém utkání plném velkých šancí jak neproměněných tak i těch proměněných zvítězily a myslela jsem, že postupujem z prvního, což by znamenalo zápas s Banshees, které postupovaly z druhého v B skupině. Po nějaké hodině jdu ale kolem tabulky znova a předchozí remíza 0:0 je přepsaná na 1:0 pro Přerov. Hold se někdo zmýlil, a nás čekal semifinálový souboj s Alkama. Hodně holek šlo do zápasu s tím, že "teď musíme vyhrát a pak už je mi to jedno". Samozřejmě úplně jedno ne, ale porazit jsme je chtěly. Strašně moc. Zápas byl neuvěřitelně dramatický, plný velmi kvalitního fotbalu, štěstí a šancí. Bohužel ani velká podpora fanoušků nám nepomohla k tomu, abychom vsítily gól. Naštěstí ani Alkám a tak náš zápas končil nerozhodně 0:0. To znamenalo jediné, penalty.
Měly se kopat tři a tři s tím, že když nebude jasno, tak se bude pokračovat jedna a jedna. V pár okamžicích rozhodování jsme do brány poslali Romču. Nic proti Peti, ale ona na to nervy prostě nemá. Romči jsme zkrátka všichni věřili víc. Začínaly Alky. První penaltu Romča chytila! Super! Nastala "one man´s show" - rovnou ať si jde Romča i kopnout. Proměnila! (stihly prolětet i vtipy jako že, "romi tak jo, tak my dem, tak si to kopni..my tu šak vůbec nemusíme byt":)) Vedly jsme 1:0! Ruce mě bolely od toho, jak pevně jsme se s holkama držely. Srdce mi bušilo víc, než v tom prvním zápase:) Možná se Vám zdá, že to trochu přeháním, ale já nepřeháním, věřte mi. Druhá penalta Alek byla bohužel dobře umístěná i kopnutá a tudíž nechytatelná. 1:1. Na druhou od nás šla Kača. Kača, flegmoš, nikdy to neřeší, přijde, práskne do toho a je to gól. Vždycky. Proto chodí na penalty i v zápase. Tentokrát do toho práskla tak nějak zvláštně..letělo to tak trochu na střed. Ale Ivona (brankařka Alek) šla do kolen a tudíž na to už nestihla reagovat! 2:1! Na třetí, snad poslední šla další hráčka Prosenic. Když nedá, vyhrály jsme. Jenže to samo jako minulá. 2:2. Nerozhodně, jdu já.Musí se rozhodnout. Ok, jdu na to. Musím to dat. Prostě musím. Ty lidi kolem, holky, držící se za ruky, povzbuzování, že to dám. Pomyšlení na to, že to dám a můžem se radovat. Nebo nedám a můžem prohrát. Jenže to všechno teď musí z hlavy ven, vypínám. "Levej dolní".. víc toho v hlavě není. Tohle vyjde…A vyšlo! Najednou jsme všechny nahromadě, radosti je v nás tolik, že ani nemá kudma unikat. Je to! Jdeme do finále. Ale radost jako kdybychom už vyhrály. To je jedno. Brečíme, skáčeme, řvem. Když Lvíčata - HEJ! Je to nádhera, je to super… Jdeme si podat ruce…a odpočinout před finále. Jedno překvápko. Banshees porazily v semifinále Přerov a o Pohár hrajeme s něma. No fájn, teď už by mi fakt tak nevadilo prohrát. Ale my stejně vyhrajem:)
Velké finále je tu. Spousty lidí všude kolem svědčí o tom, že se na náš fotbal opravdu dá dívat. Spousta fandění a povzbuzování svědčí o tom, že i "cizí" lidi nám to přejí. Zápas probíhá opět velice dramaticky. Nejprve prohráváme 0:1, srovnáváme gólem z autu. Jenže Banshees se opět dostává do vedení. Spousta šancí, jako například,že jsem šla sama na bránu a kopla to do lesa, zůstává neproměněných. O poločase nás Honzik uklidní, vydechnem a jdem na to znova. Banshees vedou 2:1. Po pěkné akci Romča srovnává ná 2:2! Jako utržená ze řetězu, celé družstvo hraje jako jedna. Pojišťujeme na 3:2!.Do konce zbývá pár minut. Tak už to pískni. Nervy až do úplného konce. A je to. Po odpískání všichni vtrhnem na hrací plochu a radujem se! Vyhrály jsme! Ty vole, my jsme vyhrály. Zařvem si, zazpíváme, zatlačíme slzy..nebo je necháme:) a někteří (já, romča, coczka, kača) neporuší (skoro ) tradici a letí do bazénu. Jo, do toho hnusnýho bazénu plnýho čisté vody:) Nadšenost, radost, euforie, úleva…Jsme šťastní. Jsme nejlepší. Jsme mistři.
Při předávání poháru jde vidět, že pan Starosta má radost, že "je to doma". Po dvou letech jsme opět dosáhly na vrchol. Chtěly jsme, strašně moc. Šlo to vidět. A povedlo se. Zazpíváme si do mikrofonu, postříkáme se šampáněm, přijímáme gratulace a děkujem. Děkujem Honzikovi (i Mirovi, kterej se ale bohužel dostavil jen na chvíli, protože měl soustředění), děkujem sponzorům, děkujem fanouškům, děkujem samy sobě. We are the champions, we are the best!
Já osobně nejvíc a speciálně děkuju:
Erči, za to, jak dřela a že celou dobu nesřídala a vydržela.
Romči, za to, že hrála jak bůh.
Karči, že neváhala nám pomoct.
Kači..prostě díky. Za hru, za přístup, za to..ty víš za co:)
Honzikovi, za to, jak je na mě hodnej, že mě tam dal a nedal a že nás dovedl k vítězství.
A všem ostatním samozřejmě taky! Moc! Mám Vás strašně ráda! Jsem šťastná!
P.S. A jak jsem si ráno říkala, jestli mi to ku*va stojí za to..tak stojí! Všechno to kolem. Ty hádky, ty problémy s Lvicema ty slabší chvíle a zdravotní problémy…to všechno za to stojí! ...A kdyby náhodou mi to vyšetření dopadlo špatně..a já už nikdy nehrála. Byl by to ten nejnádhernější konec mé dlouholeté fotbalové kariéry. Díky! …Ale to já jen tak melu! Já Vám poseru ještě tolik akcí, já to ještě tolikrát kopnu do lesa… jen se nebojte!...:)
nice, babe ;)