14. července 2007 v 12:22
|
Letošní školní výlet byl oproti tomu loňskému jiný. Ne od základu, ale ani ne tak úplně nepatrně, prostě jiný. V prváku, ač to bylo ke konci roku, jsme se vlastně pořád ještě tak úplně neznali, svým způsobem jsme se pořád oťukávali, i když některé vztahy a přátelství už se začaly rýsovat a některé se stihly už i změnit. Nicméně, pro mě osobně, byl na všechny city bohatší právě druhák, druhák takřka "ukončený" školním výletem. Tentokráte v Rajnochovicích.
Když se někdy v dubnu diskutovalo o tom, jak a kam letos, hlavní iniciativu nad vším automaticky opět přebral Fido. Některým se to třeba tak úplně nelíbilo a tak jsme z hecu navrhli i další různé. Myslím, že výlet do Čech by v podstatě nebyl až tak špatný, nicméně "vyhrál" Fido se svým Domašovem. Pár týdnů před výletem se ale vyskytl problém (oprava chaty v Domašově) a tak nám byla navrhnuta a následně i přijata alternativa Rajnochovic. Po dalším diskutování jsme se více méně všichni shodli na tom, že bychom mohli vyrazit už ve středu po škole a výlet si tak o pár hodin a především jednu noc prodloužit. A tak se stalo.
Ve zmíněnou středu mi ve škole ani nepřišlo, že by se někam už za pár hodin jelo. Vlastně tomu nasvědčovalo máloco. Mně osobně se teda nechtělo vůbec. To se ale postupně s přibližující se hodinou odjezdu měnilo. V každé druhé awayce už svítilo -SCHOOLTRIP- a řešilo se, kdo veme vývrtku či hořčici (I když tu Aktivka řešila už týden před tím na Bačovi že?:))) No..a kolem páté hodiny jsme se začali scházet u ostrůvku číslo 18 na Přerovském autobusovém nádraží. Tašky některých byly větší než oni sami, i když se vlastně není čemu divit. Divit bychom se mohli u Jirky, který měl taky tašku ne zrovna malou, ale o jejím obsahu by se dalo polemizovat. Věci (řekla bych celkem důležité) jako jídlo, či spacák bychom tam třeba nenašli;)..za to ale věcí, které k Jirkovi neodmyslitelně patří, jako např. učení, tam byla fůra;) Pak autobus přijel, my nastoupili (ne tak rychle jak to čtete..docela to trvalo;)) a jelo se. Paní profesorce přisedl supr soused, se kterým by si určitě skvěle rozuměla, ale když příroda ubíhající pod okny autobusu byla tak lákavá na pohled, že zkrátka neměla čas si s ním povídat…;)
Po zhruba hodině jízdy jsme vystoupili…težko říct kde…a vydali se s taškami na zádech, spacáky v rukou (a nervama v prdeli - chichii to samozřejmě ne, ale teď mě to tak napadlo!:)) směr naše "základna". Aktivka lítala kolem nás s foťákem, sbírala nám jahody a slunko zas tak nepařilo, a tak se nám šlo vlastně chvalitebně;) Po velkolepém příchodu nás náš "kápo" Fido srdceryvně přivítal, představil nám Michala (Michala Anténko, ne Honzu!;)), který tam byl vyslán z Dlažky, aby to tam pohlídal. (Super, bez něho by se to tam asi neobešlo!) "Rozházel" nás do chatek, tam jsme si stihli trošku odpočinout, částečně vybalit, rychle převlíct a už jsme byli svoláni "fantomasem" //hudba z Pevnosti Bojár:D// do jídelny, kde nám Fido sdělil další program. A to následující: kluci šli (s Michalem) hrát fotbal..ale nebyl to obyčejnej fotbal..byl to fotbal americkej:) a holky Ringo, samozřejmě kdo chtěl kam, šel tam a kdo nechtěl nikam mohl jít do..tam! Hráli jsme hráli, pak jsme si zatancovali (a naučili to nehudebkáře) Špačka a jelikož pomalu padla tma (nebo spíš teprv šero), přesunuli jsme se dovnitř a pařiliii:) - trochu;) Pak zas trochu přestávka a začal turnaj v Aktivitách.
Rozdělili jsme se do osmi tříčlenných družstev a hráli (Švýcarským systémem - 20 minut+dohrávka..ano, díky Míšovi už všichni víme co je to DOHRÁVKA!Fakt ď kámo!:D) Pocity z tohohle by se asi dost těžko přenášely. Spíš bych vypíchla, když jsme hráli proti týmu 1(Daria,Svatava,Kikina)
jak třídní předváděla "Boj zblízka" na Kikinu, či jak popisovala paní profesorka Benešová "Řetězovou reakci"..ale ani tak vlastně všichni nevíte..no co, my si vzpomenem!:D Vyhrálo družstvo ve složení:..no, teď nevim:) ale gratuluji;)..a jejich cenu bychom jim všichni mohli závidět! Poté se náš kápo pokoušel ještě o nějakou noční hru. Fireshow pár lidí ven i vylákala, a ze začátku ji i všichni hráli, jenže pak jim došlo, jak daleko by museli v té tmě a zimě dojít, aby našli E.T.ho, a tak se radši zase rychle vrátili..ale pár jich tam přece jen šlo. Ale já to nebyla a poentu jsem si nějak zapomněla zjistit!;) Pak už jsme nějak díky únavě, s tím, že se budem šetřit na túru atd. zapadli do chatek. Chvilku jsme se sešli na dvanáctce, ale po poklidném poklábosení jsme kolem třetí šli spát;)
Ráno jsme tak nějak vstali (kolik bylo si nevzpomínám, ale oběd to ještě nebyl;)). S holkama jsme si daly lavečku před chatku a oddávaly se příjemnému a slunnému ránku (za tento obrat thx Anténě;)) Pak jsem každý zvlášť a dohromady posnídali své zásoby (z té ledničky s kofolou - né z té s chlebem!!ta byla přece Míšova!), načež jsme si mohli opět vychutnat tu lahodnou melodii tuuturutu tuturururuu turutuuruuru tuuruuru tuturururuu (tohle není legrace, fakt si to zkuste zazpívat - trvalo mi to pěkně dlouho) lynoucí se z obrovských reproduktorů celým areálem. Fido mile prohlásil, že se můžeme oblíct a za pár delších okamžiků se vydáme na cestu. Zapomněl dodat jak dlouhá a krutá bude. Nuže po té znamé znělce jsme se sešli, udělali společné foto, utáhli přezky na batohách a šli. A šli a šli a šli:) A najednou byli v ….holt jsme zabloudiliJ Ale co, Fido je ještě mladý nezkušený a příště to určitě bude lepší;) Začátky jsou nejkrutější, s odhodláním jsme vystoupali pár krpálů(a že některý fakt byly!), ale poté už jsme se ocitli na příjemné hřebenovce, po které se již šlo ucházejícně a rozhled byl…no ten byl;) Došli jsme do malé hospůdky na Trojáku, kde jsme se osvěžili půllitrem….kofoly;) a zase chtěli pokračovat v cestě. Pravda, začalo nám trochu krápat a tak jsme s odchodem ještě pár chvil vydrželi. Potom přijela naše "záchrana" v podobě pana Langa (Mončinýho taty) s autem, že je (Monču, Peťu K.-mají špatný nohy a malou Benešovó tu taky páč je malá, tak ty nohy taky ještě nejsou nejlepší;)) sveze. Neprozřetelně do auta skočila i Skypina s Janou Kroupovou, budiž. Poté déšť ustal a my se vydali dál naší poutí. Ouha, ušli jsme sotva pár metrů a auto se vedle nás objevilo znova. Bleskurychle se naplnilo klukama a zase pláchlo. (Jak z nějakého filmu ty jo;) ) Potom to myslím otočil ještě jednou, ale už se ani celý nenaplnilo. Já konkrétně s nasraným díky odmítla. Safra jsme přece na túře, na školním výletě. Sorry, prostě ne. Nicméně zůstali jsme M*A*S*D* (Málo Ale Samí Dobří) a hrdě jsme došli do vytouženého "cíle"-na Tesák. S chutí, prázdným žaludkem a myšlenkou toho, že se najíme jsme vešli do místního "SportBaru". Chyba lávky. Nerada bych to nějak rozmazávala. Nicméně při opouštění tohoto místa, to, čeho jsme byli plni určitě nebylo nadšení a naše žaludky slovo plné, taky nepoznaly. Pančelky jim tam vyhubovaly a mohli jsme jít "dom";) Někteří (ti co přijeli dřív) i dřív odešli že. Bodejť, se nudili..po jídle..co tam budou hojdat nohama a "čekat" na nás. Ale všecko špatné bylo s příchodem do tábora zapomenuto;)
Následovalo sprchování(proti některým se sprcha zpykla - kopala jak kráva, která zapomněla, že nemá utíkat, když je kolem ní elektrickej drát, stříkala co chtěla a jak chtěla, vrněla a byla zkrátka jako živá) , večeření - resp. obědvání;) , sezení před chatkou na lavečce a klábosení o věcech běžných i těch méně běžných, které by bylo asi lepší po druhé nezmiňovat;), hraní ringa, fotbalu, softbalu, aktivit atd.. málem bych opomněla velkolepé přivítání Toma a Jardy, kteří přijeli kvůli ostravskému koncertu Iron Maiden později;) Poté se to tak různě miškovalo, až jsme z toho začli hrát před tou chatkou i na kytaru..a zpívali..a že nám to ladilo;) Poté jsme se, prosím, přesunuli k ohni, který Andrejka (to jako já) úspěšně založila a tam pěli chvíli dál, pak to přerušili z důvodu najíst se. Vytáhli jsme z ledničky s kofolou své špekáčky, buřty, párky ba i nějaký ten kabanos byl k vidění. A opékali na ohni. Podávali s kouskem chleba jen tak. Hořčice nám nebyla dopřána, Míšovi by přecik jedna lžíce z obrovského kbelu této žluté pochutiny chyběla. Nevadí, suchý taky dobrý. Po tom, co jsme do toho kluka nezbednýho teda všeci rýpali, měli "blbý" kecy a i paní profesorka zahlaholila že hold bez hořčice to není on, slitoval se frajer, řekl mi, ať si vemu taléřek a jdu. To se ví, že jsem šla. Byť jsme byli všichni po jídle. Nabrala jsem si jí plno a jako bonus kečup. (Do rána to sice uschlo, ale neva.) Po té, ani nevim, nějak se to rozprchlo bůh neví kam.. U toho ohýnka jsme se ale zase sešli a zase hráli a zase zpívali a zase nám to ladilo, jupí. :) Postupně to nějak opadávalo, většina přešla od country k discu - aneb od ohně do clubu, takže teď to bude trochu "individuální" pohled. Po posledním kusu (btw moc krásné písni, která byla fakt fajn - I don´t want to miss a thing od Aerosmith) - jako že to teda už rozpustíme- jsme najednou stáli v kruhu kolem ohně (nevim, mohlo nás být tak 12?) a že dáme nějakó od podlahy. A tož jsme dali. (Jakou asi:)) Pak jsme zkoušeli různé verze - zpomaleného kačera, pionýry ale i krásny pomaly (jen si teď nemůžu vzpomenout který). A ty neskutečný hvězdy nad náma. Nevídané. Připadala jsem si jako na titanicu, před tím potopením jak ti houslisti a spol. se ne a ne rozejít..nádherný, dojemný. Nikdy dřív jsem se necítila tak šťastná a spokojená s těma lidma. V naší třídě. Zamáčkli jsme (aspoň já - a to fakt) slzu a šli pařit, hihi. Prostě diskoška noo, co vám budu povídat. Postupně šeci nějak odešli do svých teplých postýlek, až nás tam zbylo po páru, pěkně jsme si scukli stolečky a povídali a hráli flašku (kterou jsme předtím stihli vypít :-c ) a taak. A bylo to fajn, moc fajn. Nicméně (zítra ráno v pět) jsem se přemístila do věčných lovišť (teda to zas ne, zkrátka do jiného sektoru) i já. A tak zbytek znám jenom z vyprávění.
Anténa, Adrianka, Pourák …(a teď dál nevim) spat nešli vůbec, hráli ještě aktivity, pili, klábosili no a ták - kolem sedmé, osmé, tuším, začli lítat po táboře a hrát si na indiány. Všichni je v ten okamžik měli moc rádiJ No a pak už byla zas dopolední pohoda. Kdo chtěl něco hrát, hrál, kdo nechtěl nic hrát, nic nehrál, tak už to na světě chodí. Paní sórky šli s některyma na jídlo a ták a my se tam váleli, hráli (fotbal,ringo,softbal,na kytaru, na housenky..:D) opalovali se, koupali se (ve sprše:D) a zkrátka Hawai. Pak se sbalili, pokochali se dětičkama, která nás přijela střídat a kolem půl druhé (teď nevim jestli nekecám) se vydali dvoukilometrovou procházkou k autobusu. Cesta zpět nebyla tak veselá, jako loni. Byla klidná, tichá, spavá, docela dlouhá..na jejímž konci jsme vysedli a každý se rozešel do svých domovů. Tak, máme za sebou další školní výlet. Dost možná i poslední (i když pěvně věřím že to i s Chorvatskem nějak ve třeťáku zvládnem). Dopadl, řekla bych, nad očekávání. Mně se moc líbil. Zas Vás mám o něco radši. Díky za něj. Všem.
Uau, jak se říká (myslím ale, že se to píše ňák jinak :D) Jsem moc ráda, že jsem tam mohla být. Když to čtu, tak tě úplně slyším, jak to vyprávíš... Krásný ;-)