Jen takový vypovídání
27. června 2007 v 16:18 | -afi- | Jen takKomentáře
ja ja, pravda. to samo po americe. strasne, ale strasne sem se sem tesila, po dvou dnech me to ale preslo, rekla sem lidem ahoj a najednou mi pripadlo, ze nemam co delat. nuda. stereotyp. to prejde ;) ale pekne si to napsala andri ;)
Děkuju. Děkuju oběma. Děkuju za to, že počkáte, za chválu článku, za to, že mě chápete. Mám Vás ráda.
No...co s tebou naděláme?No nic..si vyčkám až budeš v poho,a pak tě nějak strestáám (takže už jdu koupit tousty+šunky -mooooc + hlavkovej saláát) A bude toho opravdu ZBYTEČNĚ MÓÓÓC Anrejo !
Krásnej článek, mně se domů taky nejdřív nechtělo, ale na jednu stranu jsem ráda, že jsem tady, protože se mi po určitých lidech(víme) strašně stýskalo ..., ale jakmile jsem domů přijela, říkala jsem si: co tu dělám? já chci zpátky, tady je to hrozný, nelíbí se mi tu ....
byla jsem z toho taky špatná, ale přešlo mě to ...
Andrejko tebe to přejde taky, uvidíš a nebude to dlouho trvat ...
Já tě chápu ... mám tě ráda a ne, že ne, to zas jako prrrr :D :-*
jee holky děkuju:)anrejo těšim se!!;) to zas jako né že né;)
(ironií je, že zrovna k vám se teď chovám taky protivně a možná víc než k osatním..?)
Kdyby si tam byla delší dobu, tenhle stavy by se Ti dokonale invertoval... Já osobně na tohle naštěstí bo naneštěstí? netrpím, takže to ani pořádně nechápu, ale musím uznat, že většina lidí v okolí je na tom přesně stejně jak píšeš... Drž se :))
Vím přesně co se děje... já se z tohohle poangliovskýho stavu dostávala měsíc, spojilo se to s existenčníma otázkama... Ale víš co?:) Za to, jaká jsi normálně ten tvůj protivnej čas přečkám úplně v klidu:) Mám tě ráda:)