12. března 2007 v 21:04
|
Myslíte, že je možné se dnes ještě vyhnout reklamě? Jakékoli reklamě? Když uvážíme, že chceme žít "normálním" životem? Reklama se na nás valí ze všech stran, ve všech podobách a všemi různými způsoby.
Zrovna dnes ráno jsem se lekla jedné velké bankovky, která ke mně přiskočila a přitom mi rozhodně nechtěla ublížit, jen se zeptala, jestli chci bonbony a vrazila mi je do ruky. Ve vlaku jsem ze sedačky odklidila reklamní letáky s rohlíkama z Tesca za 80 haléřů na titulní straně, bonbony snědla a přilepený letáček o tom, kde se budou mé peníze cítit nejbezpečněji vyhodila do koše polepeného názvem a adresou nového klubu. Pustila jsem si rádio a začal po mě hulákat pán, jestli už to jako vím, že ..pes jítrničku sežral, docela maličkou, viděl ho přitom kuchař, praštil ho paličkou.., jistě že vím, slyšela jsem to dneska už třikrát. Otevřu noviny s tím, že se dozvím, co nového se událo ve světe. Ještě předtím se ale dozvím co nového v obchodě. Při následném otevření nového, měsíčního a pro mě nepříliš levného, avšak oblíbeného časopisu se po pár stranách listování dozvídám opět samé skvělé informace. Např., že jestli chci v osmdesáti vypadat stále jako vyleštěná sklenice a být bez vrásek, budu si muset pořídit Vichy - krém proti vráskám. Že na usazeniny, rez a vodní kámen mi bude stačit oranžový Cilit Bang, zelený Cilit Bang odstraní bez drhnutí jakoukoli mastnotu či připálení a žlutý Cilit Bang pak dokonale vyčistí WC i zašlou špínu na všech nedostupných místech..no paráda, všechno je to stejně jedna mýdlová voda jako druhá. S úděsem ovšem zjišťuji, že jsou až do konce časopisu! Od půlky! Takže jsem utratila podíl těžce vydřených peněz za časopis plný reklam? Super. Co teď? Ironií je, že na mysl se mi vydere myšlenka, že teď si dáme Deli. Po příchodu do školy spolužák skáče a tleská rukama, po pár vteřinách jeho monologu zjišťuji, že se nezbláznil, jenom se naučil nazpaměť Čtvrtníčkovo "vánoční" přání. Potom mu začne zvonit telefon - je to ta písnička z nové reklamy na Coca-Colu, ukazuje, co v sobě má. A protože my to chceme ukázat taky, zajdeme si na ni do Macdonalda, už za dvě pětky totiž můžeme mít, co chceme. Pro cestu domů jsem zvolila tentokrát autobus, chtěla jsem se podívat z okna, ale to je polepeno velkými bublinkami Aera, protože je zkrátka milujeme. Přesednu si, vidím z okna,jenže…co vidím? Ano billboardy, letáky a zase reklamy. Tak zavřu oči a pustím si rádio, mám štěstí - hrají písničku..jakou? Reklamu na ticho…
A tak na otázku, zda je možné se dnes ještě nějakým způsobem vyhnout reklamě si odpovídám sama - NE.
tleskám, plác, plác, pláác :))