Vlastním jednu věc, jmenuje se splín
bohužel to není kec a já nevím co s tím.
Kde se to vzalo? Odkud to přišlo?
Co se tu stalo a co tu nevyšlo?
…
Je to už dávno, je to už rok,
není to psáno, ale byl to šok
pro mě stejně jako pro něj
a on, jmenuje se Ondřej..
hlavou mi teď prochází všechny naše set..NE!
Nechci se tím ubíjet, nechci na to myslet!
Nechci tu tlak vyvíjet, hlavou dolů vyset.
Jedna z jeho psycho-zpráv byla
a já ji tenkrát moc nepochopila
"Věz, budoucnosti neujdeš"
…
Mám takovej pocit, že budoucnost je dnes,
asi to bylo na místě to jeho "věz".
Posledních pár dnů jsem jak tělo bez duše,
jako by tu na duši došlo k ňáké poruše
a jak duše bez těla, takhle jsem na tom být nechtěla
jsem strašně smutná, už týden nespím,
nic mi nechutná, skoro nic nejím.
Cítím se jak pod vodou, neoplývám pohodou
a bohužel vím, že to není náhodou…
Ale proč se tím furt ubíjím, je to přece rok
a proto teď udělám "z reality" skok!
--
Už vím, jak bojovat s nepřítelem,
chce to postavit se k němu čelem.
Jinak se s tím nepoperem
a bát se toho pořád budem
tak jdem - poprat se s osudem…;-)
P.S. Proč vlastně mluvím v množným čísle?
To přece ví se…
Protože mám vás! A tak bojuje se mi snáz..
------------------------------------------------------------
Dávám mu něco, co dodnes tu není,
JÁ MU DÁVÁM ODPUŠTĚNÍ!
docela stary